Prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc., dr.h.c. - čestný předseda České společnosti paliativní medicíny ČLS JEP:
"Když jsme v roce 1989 zakládali v Brně hemato-onkologickou kliniku, uvědomili jsme si velmi brzy, že pacienti, kteří nejsou vyléčení, se někam ztrácí, a že vlastně nevíme, jaký mají další osud. Začali jsme po tom pátrat a zjistili jsme vlastně, že v České republice, bylo to před 30 lety, není systém, který by se postaral o lidi, kteří musí zemřít v dohledné době, a kteří potřebují především tlumit příznaky a obtíže a nějakým způsobem, aby o ně bylo postaráno. To je paliativní péče a ta tady prostě nebyla. Hned jsme se podívali po světě a zjistili jsme, že je to velice dobře propracované ve Velké Británii. Odjeli jsme tam a zjistili jsme, že tam existují speciální zařízení, že jsou tam velmi vzdělaní lidé. My jsme se s nimi seznámili, poučili jsme se a postupně se paliativní péče začala rozvíjet i v České republice. Ti lidé z Anglie za námi dokonce přijeli, byla to zvučná jména - Cicely Saunders, zakladatelka paliativní medicíny se vůbec považuje obecně, dneska už bohužel zemřelá, nebo Sue Ryder , která potom založila ústav i v Praze. Takže snažili jsme se, abychom dohnali to, co je v Evropě normální. Myslím si, že dneska jsme v situaci, kdy to ještě nemáme dohnané, ale pokročili jsme velmi výrazně. Vznikl první hospic, což byl pojem v Česku naprosto neznámý, lidé neznali tento název, byla to paní doktorka Svatošová, která ho založila, založili jsme společnost paliativní medicíny a hlavně jsme se snažili edukovat lékaře. Bylo zapotřebí, aby lékaři, sestry, a nakonec celá veřejnost v České republice postupně pochopili, že smrt je přirozená součást života, že zemřít musíme, a že se jedná o to, aby když máme nevylečitelné onemocnění a smrt je nám nablízku, abychom trpěli co nejméně. Ať už fyzicky, tzn. bolest, ať už psychicky, sociální nebo tedy z pohledu náboženského. V každém případě je to velmi obtížné, ze všeho nejjednodušší je tlumení bolesti, a to dnes umíme velmi dobře, a to ostatní někdy vyjde někdy nevyjde. Důležité je že dnes paliativní medicína je braná jako součást běžné medicíny, že vznikly další hospice, že vznikl tzv. mobilní hospic, což je, že ty sestry a lékaři na požádání docházejí domů za těmito umírajícími lidmi a umožňují jim zemřít doma a postupně jsme se zařadili i v této oblasti mezi kulturní státy Evropy."