Mezi základní komunikační nástroje řadíme argumentaci. Ta je obecně nejrozšířenější komunikační technikou, ke které jsou studenti medicíny i lékaři systematicky vychováváni. Když se však blíže seznámíme s patofyziologickou podstatou komunikace, ukáže se významný podíl limbického systému - „emočního mozku“. Informace, kterou člověk slyší, je zpracovávána nejprve strukturami limbického systému, až poté vzruch putuje do frontálních asociačních oblastí kůry, tedy k „racionálnímu mozku“.

Pokud máme ovládat komunikaci jako klinický nástroj, je třeba vedle argumentace dobře ovládat i další techniky, které specificky cílí na emoční složku komunikace, jako například mlčení, dovolení, rituál, kontrakt, skrytá rovina, nadpis, práce s emocemi apod.

Komunikaci v klinické praxi vymezujeme kromě technik také tzv. cílem komunikace. V oboru paliativní péče řadíme mezi nejčastější cíle komunikace: navázání důvěry jako výchozí podmínky funkčního vztahu lékař-pacient nebo lékař-osoba blízká, sdělení nepříznivé zprávy, komunikace alternativ terapeutického postupu, explorace hodnot a preferencí pacienta včetně preferencí pro závěr života, vedení rodinné konference a diskuse nad realistickým a srozumitelným cílem léčby.